6.1 Postup při rekonstrukci budov v pasivním standardu

1 / 8

2 / 8

3 / 8

4 / 8

5 / 8

6 / 8

7 / 8

8 / 8

Zobrazit/stáhnout list (pdf, 466kB)

(zdroj: Centrum pasivního domu)

Opravovat nebo stavět nový?

Říká se: „Se starým domem jsou jen starosti, lepší je dům zbořit a postavit nový!“. Nemusí to být pravda, zejména jedná-li se o modernizaci domu na dům pasivní. V takových případech jsou obvykle lepší rekonstruované, nežli nové.

Objektů pro bydlení respektive podnikání je dostatek a obor stavebnictví by se měl zabývat zejména jejich komplexní rekonstrukcí. Stávající zástavba z hlediska energetické náročnosti v naprosté většině spadá dle státní normy do kategorie „nevyhovující až mimořádně nehospodárné“. Zkušenosti z novostaveb v pasivním standardu by tedy jednoznačně měly vést k aplikaci na rekonstrukci stávajících budov a k zlepšení jejich energetických vlastností. V zahraničí se mluví o faktoru 10, tedy o desetinové spotřebě energie po renovaci budov v pasivním standardu. Potřeba tepla na vytápění u starších budov se pohybuje mezi 150 až 250 kWh/(m2a), u objektů po roce 2002 dle státní normy mezi 80 až 140 kWh/(m2a). Rekonstruované objekty v pasivním standardu mají potřebu tepla na vytápění menší než 25 kWh/(m2a) - tedy úspora oproti původnímu stavu 80 - 90%. Obnova stávajících budov tímto způsobem současně prodlužuje životnost konstrukcí a zvyšuje kredit dané oblasti i ceny nemovitostí.